Lékař 21. století aneb když si klasická i alternativní medicína podají ruce

MUDr. Tomáš Morava, který nedávno otevřel svojí ordinaci v dačické nemocnici, bere léčení opravdu vážně. Cestu do hlubin pacientovy duše nahlíží z nejrůznějších stran. Vystudoval dětské lékařství, pracoval jako internista, na záchranné službě i v léčebně v Bohnicích, posledních 12 let působí jako praktický lékař. Soustavně se věnuje také homeopatii, psychoterapii, tradiční čínské medicíně a práci s energií (čakrová léčba, reiki). Zeptali jsme se, jak to lze skloubit v praxi a s jakými úskalími se na své cestě setkává.

Jak začala vaše cesta za poznáváním fenoménu člověka a medicíny?
Začínal jsem jako internista na lůžkovém oddělení v Českém Brodě. Po atestaci jsem nastoupil do Psychiatrické léčebny v Bohnicích, procházel jednotlivými pavilóny jako konziliář a z pohledu lékaře pro nemoci vnitřní stále zřetelněji a konkrétněji nahlížel, jak velký význam pro celkové zdraví člověka má jeho psychický stav. U svých pacientů jsem opakovaně vnímal, že např. úzkost na hrudníku v důsledku emočního otřesu nezřídka vyústí ve změny na ekg a později třeba v infarkt myokardu. Západní lékař však přistupuje k pacientovi odlišně: vyšetřuje a

nalézá pro jeho fyzický stav diagnózu („škatulku“), zaměřuje se tedy na samotné vyústění problému, nikoli na vlastní příčinu. Teprve když nic konkrétního nezjistí, konstatuje, že problém je odlišného původu a odesílá nemocného do rukou psychologa nebo psychiatra.  Toto oddělování příčiny a důsledku, navíc v hierarchizovaném systému nemocnice, kde má lékař velkou odpovědnost, přestože může ovlivnit poměrně málo, mě přestávalo naplňovat a vnímal jsem, že se v tomto smyslu blížím k pomyslnému stropu. Současně mě posilovalo vědomí, že systém západní medicíny vnímám jako sice neúplný a zjednodušený, nikoli však nepravdivý, nepotřebuji jej tedy úplně opustit, jen v sobě integrovat více způsobů nahlížení na nemocného člověka
Pětileté nemocniční období (završené na interně v Krči) vnímám jako první etapu ve svém profesním vývoji.
 
Jak jste dále postupoval?
Otevřel jsem se naplno homeopatii, zpočátku v Institutu Rhodon, kde jsem  absolvoval francouzský homeopatický vzdělávací systém, publikoval, koordinoval tým lékařů a zejména získával cenné zkušenosti v homeopatické ordinaci. Postupně ve mně uzrávala představa, že chci působit jako praktický lékař a oslovit tak širší okruh pacientů. Představu jsem plně realizoval ve dvou pražských ordinacích. Bylo to období pestré a intenzivní práce, která se poslední dva roky navíc prolínala s mým postupným stěhováním do krajiny mých snů - na Jindřichohradecko.


Splnila tedy praxe vaše očekávání?
Ano. Jako praktický lékař mám možnost průběžně a dlouhodobě pečovat o pacienty, provázím je, jsou-li tomu otevřeni, spletitostmi současné západní medicíny, uměle rozdělené na jednotlivé podobory. Mohou se mnou mluvit o tom, jak se cítí, co je znepokojuje, jak vnímají svůj zdravotní problém v širším kontextu. Svým pacientům se věnuji i po skončení běžné ordinační doby, nabízím konstituční homeopatii, psychoterapii a nejrůznější zážitkové semináře v Člunku a přilehlé krajině České Kanady.

V praktické ordinaci předepisujete pouze běžné léky?
Pokud pacienti chtějí, mohou v ordinaci využívat výhradně postupy západní medicíny a nezřídka tak i činí. Pacienti málokdy věří bezvýhradně jen chemickým lékům, často existuje alespoň minimální prostor k rozhovoru o souvislostech problému, případně podání alternativních léků. Homeopatika v této fázi zpravidla nepoužívám. Při léčbě akutních stavů volím čínské nebo peruánské byliny. Emoční změny tehdy přicházejí pozvolněji, s méně hlubokým ponorem, což je pro některé pacienty srozumitelnější a přijatelnější. Nalezení správného homeopatického léku vyžaduje delší čas, bylinná diagnostika je naopak snazší a tedy reálná v relativně omezeném čase běžné ordinace.
Ve větší či menší míře však vždy dochází k zrcadlení. Chci, aby pacient slyšel sám sebe, vnímal co  říká - už to je pro mě začátek terapie. Někdo však očekává hlavně rychlé řešení, nikoliv to nejlepší.

Lidé chtějí být zdraví, ale jsou ochotní udělat pro to velmi málo…
Přijímám-li spoluzodpovědnost za vlastní zdraví, přestávám být pasivním objektem léčení.  Lékař má být především vědomým a laskavým průvodcem nemocného člověka, nikoliv direktivním opravářem porouchaných součástek.
Pokud pacient dostane běžný lék, příště se ptám, jak působil, co se dělo, když působit přestal atd. Mým přáním je, aby si všímal sám sebe i toho, co mu lék opravdu může nabídnout.

Stane se, že napíšete lék takzvaně od stolu, když to pacient požaduje?
Běžnému postupu, kdy je pohovor kratší, než bych si přál, se vyhnout nemohu, ale jsem přesvědčený, že léčení probíhá, i když zatím ve skryté, méně vědomé formě.
Vztah s pacientem se vyvíjí, někdy až nečekaným způsobem, neznám všechny jeho impulsy a pohnutky, najednou však přijde a rozhodne se, že tu sondu do neznámého vyzkouší.
Pokud někdo chce jen chemické léky a nic víc, dostane je, ale přece jen „jinak“, protože mě jeho problémy opravdu zajímají.

Jak tedy přistupujte k homeopatii?
Vstupní pohovor trvá dvě hodiny, další sezení zpravidla šedesát minut. V průběhu rozhovoru vnímám vše, co mi pacient říká slovy, a to i mezi řádky, tedy slova, která přímo nezazněla, ale jejich přítomnost je přesto zřejmá. Registruji barvu oblečení, mimiku, oční kontakt. Vnímám stav čaker, např. mohu cítit blok v oblasti srdce a je-li tato energetická překážka provázena  fyzickou bolestí, mohu tuto bolest vnímat u sebe. Moje fyzické tělo i jemnější těla éterná jsou vlastně zrcadlem nebo také promítacím plátnem toho, co zažívá pacient. Zrcadlení začíná již v okamžiku objednání. Už od té doby dochází k energetické výměně, komunikaci. V průběhu konzultace, někdy i dříve, se mi homeopatický lék představí v podobě konkrétního názvu, obrazu nebo tvaru. Lék samotný i vhodné ředění léku rovněž vnímám pomocí energie, která prochází mýma rukama. Tím práce zdaleka nekončí, zjišťuji, zda léku odpovídají i příznaky (symptomy), porovnávám s jinými léky. Energetické a racionální vnímání se zpravidla potkává a doplňuje.
Konstituční lék ve vyšším ředění může oslovit samotné jádro problému a aktivovat tak ozdravný proces. Proto je správný výběr léku tak důležitý. Jednorázově podaný lék v ředění 1000 CH může působit i více než půl roku, 200 CH nejméně tři měsíce. Jedná se o zážitkovou terapii, důležité jsou sny, emoční prožitky i fyzické stavy, které se v průběhu homeopatické léčby připomínají a mění, transformují se a odcházejí.

Jaké povahy je ta energie? Kdy jste si uvědomil, že s ní pracujete?
Z pohledu reiki se jedná o univerzální vesmírnou energii, která je přijímána sedmou čakrou a předávána rukama. Mám mistrovský stupeň reiki, což ovšem samo o sobě příliš neznamená. Důležitější je vnitřní proces zcitlivění, ke kterému dochází postupně. K zvědomění této citlivosti ovšem došlo náhle, když mě jeden z učitelů vyzval, abych vyzkoušel konkrétní energetický způsob vnímání. Uvědomil jsem si, že mám tento způsob vnímání již aktivní.

Vidíte rozdíl v práci se ženami a s muži?
Na homeopatické konzultace chodí o něco více žen, i když procento mužů je asi u mě vyšší, než je obvyklé v terapiích tohoto druhu. Pohlaví není ovšem pro způsob komunikace určující. Může přijít muž se silným jinovým aspektem, intuitivní a snadno emocionálně komunikující nebo naopak racionální žena s manažerskými rysy. Vyhraněně jangové typy ke mně zpravidla nechodí, ale i s nimi mohu pracovat.

Co vám dala zkušenost práce na záchranné službě?
Záchrannou službou jsem prošel v druhé etapě svého profesního života. Ta byla velmi náročná, neboť současně probíhala v několika rovinách. Po odchodu z Rhodonu jsem dále studoval a v menší míře také praktikoval homeopatii, otevíral se práci s energií. Připravoval jsem se na atestaci z praktického lékařství a pracoval na záchranné službě ve Zruči a krátce i v Praze. Navázal jsem tak na zkušenosti z jednotky intenzivní péče v Českém Brodě, zasahoval v mezních situacích na hranici života a smrti. Mnohdy však byly fyzické a psychické rezervy nemocných už vyčerpané. Vzácněji docházelo k neobvyklým jevům:
oživili jsme pacienta, kterému již kolega vypisoval úmrtní list, nebo v jiném případě naděje na přežití trvala mnohem déle, i když okolnosti zranění byly neslučitelné se životem. Odchodem ze záchranné služby (po třech letech) jsem nejspíše definitivně „přenastavil světla“, do budoucna se zaměřil na zdánlivě méně vyhrocené emocionální i fyzické stavy svých pacientů, ve své podstatě však klíčové životní fáze, neboť právě tyto stavy, jsou-li neléčeny a nezpracovány, mohou vyústit ve fatální řetězec následků. Samozřejmě tím nechci nijak zpochybnit smysl záchranné služby jako takové.

V homeopatické praxi také pracujete s kartami Symbolon. Proč?
Postavy na kartách Symbolon – muži i ženy (někdy také zvířata) představují vnitřní bytosti, také tedy určitá témata, na která bychom se u sebe mohli podívat, abych lépe rozuměli situaci, kterou řešíme. Jedná se o komunikaci s vlastním podvědomím, kde je uložen záznam důležitých prožitků z minulosti.
Symbolon představuje dobrou přípravu na podání homeopatického léku. Ten v první fázi osloví právě symbolickou úroveň, kterou je možné prožít a vnímat zejména ve snech.
Sen k nám promlouvá specifickou řečí. Můžeme se jen domnívat, že jsme sen zapomněli, shovívavě se nad ním pousmát jako nad pohádkou, která není z tohoto světa. Cosi důležitého jsme však u sebe v tuto chvíli opustili.
Karty Symbolon také působí a otevírají určitou rovinu vnímání, podobně jako sen.
V Symbolonu mě velmi oslovuje karta Anděl. Je to bytost tvořená vodou, voda k ní přitéká, protéká jejíma rukama a zdánlivě nezměněna se opět vrací na místo, odkud vyšla. Voda symbolizuje lidské emoce a vcítění se do nich. Bez manipulace, odklonění toku řeky, obohacena o jemnější vibrace vhledu do lidské bytosti. Tento vysoce duchovní symbol mně připomíná ideál terapeutické čistoty.

Jaké metody používáte, máte-li problém sám?
Ideově ani prakticky neodděluji léčení sebe a druhých. Mám ukončený pětiletý psychoterapeutický výcvik (rodinná terapie psychosomatických chorob) a výcvik rodinných konstelací u Bhagata. Méně soustavně chodím na nejrůznější energetické zážitkové semináře, které mi  umožňují u sebe nahlížet na nezpracovaná témata novýma očima.

Mátě nějaké své „učitele“? Kdo vás na cestě ovlivnil nejvíce?
Potkal jsem se s řadou lidí, kteří mě v určité fázi mého vývoje výrazně ovlivnili.  Byl to například homeopat Josef Hrušovský, který mi před lety podal lék ve vysokém ředění, jenž u mě spustil proces, kdy jsem měl velmi konkrétní představu, jak mi z oka vypadl kamínek. V Symbolonu toto téma přibližuje karta Ledová královna, jedná se o práci s pláčem v krajině „zamrzlých“ emocí.  U kolébky citlivosti k vnímání energií určitě stála „nevlídná čarodějnice“ Alena Fafková a její kolega Jiří Hlaváček - mistr reiki ze staré školy. Z pozdějších vlivů bych rád zmínil  holotropní dýchání u Lídy Chrášťanské a geomantický seminář (léčení země v rezonanci s léčením člověka) s Anou Pogačnik. Samostatnou kapitolou v tomto směru byl mocný energetický seminář Oshova žáka Michaela Barnetta.

Od 1.1.2014 působím jako praktický lékař v Dačicích, Českém Rudolci, Valtínově a Člunku.